V rámci jazykových a metodických pobytů v Irsku přinášíme reflexi našich dvou účastnic jazykového kurzu – Pavly Krausové a Pavly Brožové.
Jazykový kurz očima Pavly Krausové
Jmenuji se Pavla a pracuji na Základní Škole JEDNA RADOST jako asistent pedagoga. O těchto letních prázdninách jsem byla školou vyslaná ještě se dvěma pedagogy na jazykový kurz Aj do Dublinu. V Irsku jsem nikdy předtím nebyla, takže jsem se na jazykový pobyt velice těšila. Musím říct, že studijní program byl velice dobře připravený. Ráda bych nyní s vámi sdílela své zážitky. Bydlela jsem ještě s kolegyní v hostitelské rodině v rodinném domku. Moje zkušenost je taková, že Irové jsou přátelští a milí. Do školy jsem jezdila každý den autobusem asi hodinu do centra. I cestování pro mě byla velká výzva, co se týká zastávek a obrácené pravolevé orientace v provozu. Ve škole byli také všichni vyučující milí. Výuka byla zajímavá, učili jsme se interaktivně, hrou, vyučující nás neustále zapojoval do komunikace. Zábavné bylo i to, že byla třída zahraniční, učitelé z Maďarska, Slovenska, Bulharska, Itálie, Francie a Polska.
Dublin je úchvatné město, kde se prolíná stará architektura s novou i moderní, různě pomalované a zajímavé domy, se starými a částečně zanedbanými. Úzké uličky a nízké, nejvíc asi čtyřpatrové domy. V Dublinu je hodně zeleně a parky. Řeka nás udivovala, jak reaguje na příliv a odliv, někdy plná vody s vlnami, někdy prázdné, bahnité koryto bez vody.
Měli jsme možnost si Dublin projít první den s průvodcem, který nám hrdě ukázal dominanty města. Potom jsme V Dublinu měli možnost cestovat samostatně. Viděli jsme hrady, významné mosty, kostely, muzea, výstavy, katedrály, udržované parky, moře i nádhernou irskou přírodu. Pokud mám jmenovat, tak Dublinský hrad, katedrála sv. Patrika, mosty (slavný Půl penny bridge), Trinity College, Phoenix Park, barevné dveře na domech, Little museum, EPIC The Irish Emigration Museum….
Dublin je také město spisovatelů, básníků a hudby.
Studijní program nám nabídl i výlet do Glendalough nebo k vodopádům, kde je nádherná příroda. Nádherné byly i procházky po pláži u moře a krásně nám vyšlo i počasí.
Pokud bych měla jazykový pobyt vyhodnotit, jednoznačně bych ho doporučila všem, kdo se chtějí zdokonalit ve výuce anglického jazyka, mluvení, navazovat kontakty přátelské i pracovní, poznávat nová místa. Nechat se inspirovat novými metodami do výuky a zkoušet je ve své praxi.
Jazykový kurz očima Pavly Brožové
Stejně jako někteří mí kolegové i já jsem strávila téměř 14 dní letošních prázdnin na jazykovém kurzu v Dublinu, a to i přesto, že Irsko v té době patřilo k tzv. covidově červeným zemím. Tuto situaci neberou Irové na lehkou váhu. Výuka probíhala v rouškách za každoranního měření teploty při vstupu do budovy, neustálé dezinfekce všeho, čeho jste se dotkli, i dodržování rozestupů. Kurzu se zúčastnili také učitelé z Maďarska, Polska, Bulharska, Slovenska, Francie a Itálie. Samotná výuka byla zaměřena zejména na rozvoj komunikačních dovedností v angličtině. Probírali jsme mimo jiné témata jako covidová situace v daných zemích, stav inkluze, zavádění formativního hodnocení, rozdíly ve “fungování” školství atd. Mimochodem, nestačili jsme se divit, jak zpátečnicky se chová současné Maďarsko, kde pedagog má jednu státem nařízenou učebnici, kterou musí “probrat”.
Pro učitele literatury je Dublin unikátní místo. Koneckonců Irové se mohou pyšnit hned dvěma nositeli Nobelovy ceny za literaturu. A že se opravdu pyšní, poznáte z fasád některých domů v centru Dublinu, kde potkáte citáty a portréty spisovatelů, z umístění soch Joyce i Wilda, moderního mostu ve tvaru harfy pojmenovaném po Samueli Beckettovi. Dokonce i část katedrály sv. Patrika je věnována tamějšímu děkanovi a autorovi Gulliverových cest J. Swiftovi. Svou hrdost, nejen k irské literatuře, dávají Irové na odiv i v EPIC The Emigration museum. Největším zážitkem však pro mě bylo setkání s jednou z nejstarších knih vzniklých na území Evropy – Book of Kells. Nachází se v nejstarší irské univerzitě založené královnou Alžbětou I. – Trinity college. Tento iluminovaný rukopisný evangeliář byl latinsky napsán keltskými mnichy těsně před rokem 800 (připomeňme, že Velká Morava v té době bude ještě nejméně 63 let čekat na to, než bude mít “své písmo”). Součástí prohlídky je i velký knihovní sál, kde máte pocit, že jste se ocitli v některém z dílu o Harry Potterovi.
Jako velký přínos celého pobytu hodnotím navázání vztahů s kolegy z jiných států. Doufám, že tento networking se podaří zužitkovat i v nějakém návazném projektu, třeba v rámci e-Twinningu.
